Objednávky momentálně nepřijímáme. Děkujeme za pochopení.

Subwoofer do auta Morel Ultimo SC 12 - test ve Škodě Superb

Produkce firmy Morel má v nabídce několik možností, jak posílit basové pásmo. Rozhodli jsme se, že vás seznámíme s tím nejlepším modelem, Morel Ultimo. Nejen k naší zvědavosti, ale nemohli jsme si nechat ujít vás seznámit s touto opravdu hifistickou (a snad i audiofilní) lahůdkou.

Seznámení s produktovou řadou Morel Ultimo

Nemohli jsme se rozhodnout, které Ultimo budeme zprvu testovat. V nabídce byl „plnokrevný“ model Morel Ultimo 10 s 2ohmovou impedancí a průměrem membrány 25 cm a Morel Ultimo SC 12 s 4ohmovou impedancí a průměrem membrány 30 cm. Je pravdou, že menší plocha membrány ve většině případů zajišťuje rychlejší a přesnější basy, zato větší plocha membrány zajistí ty nejhlubší možné kmitočty. Po důsledném rozhodování jsme se přeci jen přiklonili ke většímu modelu, už jen s ohledem na 4ohmovou impedanci, která je díky lepší všestrannosti použitelnější.

Jak jsme testovali Morel Ultimo SC 12 – 4 ohm

Testovacím prostředím byl již z předchozí recenze známý Superb první generace. V poslechových testech jsme se zaměřili hlavně na lesk a bídu sedanů – oddělený zavazadlový prostor od zbytku interiéru. Konstrukce karoserie zde brání přímému průchodu basů a tak je principiálně nutné osadit takovýto automobil reproduktorem s dostatečným výkonem, který se „probije“ skrz zadní plato a sedačky až k hladovým uším posluchače.

Jako pohon subwooferu jsme použili referenční analogový zesilovač Zenon A-500 s naměřeným výkonem 510W na 4 ohmy v můstku (zesilovač je konstruován jako dvoukanálový) a nově i s referenčním digitálním zesilovačem Genesis Profile Sub Ultra, slibující výkon rovných 500W na 4ohmovou zátěž. Nemohli jsme tedy zvolit lépe, než dva opravdu vysoce kvalitní zesilovače s nachlup stejným výkonem. Jako autorádio jsme zvolili Alpine 9853, které sice patří k těm starším a již neaktuálním výrobkům, ale i po letech se vyznačuje obstojnou zvukovou kvalitou. Hudbu jsme zvolili multižánrovou a velice rádi vás s ní během recenze seznámíme. Ano, testovali jsme hudbou, to je naše priorita. Měření pomocí kalibračních mikrofonů přes různé generované zvuky je sice profesionální řešení, ale jsme názoru, že hudbu a aparaturu si má posluchač hlavně užívat a ne ji měřit. Nemáme tedy vlohy dělat z reálného testovacího prostředí laboratoř a vyzdvihovat většinou nic neříkající hodnoty v tabulce, která vás neseznámí s opravdovými vlastnostmi testovaného subwooferu.

Obsah balení a doporučená ozvučnice pro subwoofer Morel Ultimo SC 12 – 4 ohm

Reproduktor se skrývá ve skromně vypadající krabici s reálnou fotografií subwooferu na obou stranách. Takže již před vybalením vidíte, s kým máte tu čest. Kromě samotného subwooferu je v krabici podrobný manuál, skrývající detailní popis všech fyzikálních hodnot, který je velice nutný pro tvorbu správné ozvučnice. To především ocení fajnšmekři, kteří buď rádi laborují, snaží se postavit ozvučnici dle doporučeného odhadu výrobce; nebo – a to je náš případ – všechny hodnoty jsme využili pro reálnou simulaci ve speciálním programu, díky kterému jsme vytvořili takřka ideální ozvučnici s ohledem na akustickou odezvu v testovaném automobilu. Odchylka od výrobce v tomto případě tvořila přesně 2 litry navíc na objemu uzavřené ozvučnice. Pro konstrukci ozvučnice tedy doporučujeme opravdové znalce. Jen tak je možné využít maximální potenciál reproduktoru, což vzhledem k pořizovací ceně a i po přečtení úžasných hodnot z manuálu jistě budete vyžadovat.

Provedení subwooferu Morel Ultimo SC 12 – 4 ohm

Znalci produktového portfolia značky Morel jsou zvyklí na poněkud větší průměr kmitacích cívek měniče. My jsme také očekávali „něco většího“, ale cívka o průměru 13cm nám vyrazila dech. Ano, čtete správně, slovy: třináct centimetrů. Jen pro představu můžeme uvést, že stejný průměr, ale reproduktoru má například Škoda Felicia v předních dveřích. Někdo vyrábí s tímto rozměrem reproduktory, inženýři u Morelu se rozhodli, že tento rozměr je dobrý pro základ reproduktoru. Aby toho při objevování tajů této cívky nebylo málo, pro vinutí je zde použit ne kulatý, ale hexagonální drát (šestihran), který zeštíhluje samotnou konstrukci cívky a dosahuje se tím lepších zvukových kvalit; a také se zvyšuje celková odolnost vůči tepelnému zatížení tím, že takováto konstrukce lépe odvádí tepelnou energii do okolního prostoru. Morel má tuto technologii patentovanou pod názvem Hexatech™ External Voice coil (EVC™)

Pochvalu zaslouží také připojovací terminály. Zapomeňte na fast-on konektory či pájení. Push terminál dovoluje připojit celkem slušný přívodní kabel během okamžiku. Za osazení tímto terminálem dostává Ultimo malé bezvýznamné plus. Membrána je vyrobena jako hybrid papírovo-uhlíkových vláken zaručujících pevnost, mechanickou odolnost i nízkou váhu. Celý „podvozek“ tvoří litý ocelový koš s feritovým magnetem jehož velikost bychom čekali větší. Tato skutečnost nás malinko zmátla, ale po konzultaci odborníka, který se zabývá aktivní konstrukcí reproduktorů několik let, nám bylo řečeno, že slabší magnetický systém tohoto subwooferu si bude klást vyšší nároky na zesilovač, což by pro celkový výsledek mohlo být spíš přínosem (po nastudování veškerých fyzikálních veličin reproduktoru).

Poslechový test subwooferu Morel Ultimo SC 12 – 4 ohm

Již z tabulkových hodnot výrobce rezonanční frekvence 23Hz nám běhal mráz po zádech. Tato hodnota vypovídá o tom, že tento výrobek zahraje opravdu vše, co se objeví na výstupu zesilovače. Zvědavost přednesu těch nejnižších možných frekvencí, které je lidské ucho schopno slyšet, byla silnější než cokoliv jiného, poslechový test tedy mohl začít.

Při prvních tónech nám spadla brada až k podlaze. První, co jsme museli udělat, bylo zeslabení regulovaného výstupu subwooferu na autorádiu na méně než poloviční hodnotu. Známe mnoho případů zklamání posluchačů právě nad touto regulací, kdy jemné ladění nelze vůbec postřehnout. Ultimo zde předvádí, že i sebemenší regulace výstupu jde slyšet. A není to jen intenzita vybuzení zesilovače, i sebemenší pohyb v regulaci výhybky a to jak frekvencí tak i strmostí jde slyšet. Dokonce i tak málo postřehnutelné ladění zpoždění v řádu milisekund mění celkový zvukový průběh právě dané skladby. S takto koncipovaným subwooferem, který okamžitě reaguje na jakoukoliv změnu je opravdu radost pracovat. Ale jak jsme již uváděli, radost je především o muzice a ne o hodnotách, pojďme se tedy zaměřit přímo na některé vybrané skladby, kterými jsme Ultimo potrápili.

První CD jsme zvolili v rytmu acid-jazzu. Skladba od Willie Bobo – Always There (někteří možná budou znát tuto kultovní věc od pozdějšího provedení z alba umělce Incognito), kde je měkká basová kytara a podobně laděný bicí doprovod. Tato muzika je celkem náročná na rychlý přednes basové složky a málo který subwoofer toto zahraje bez notoricky známého těžkého „huhlání“. Rozlišení basových složek zde bylo na úrovni, bez slévání a s patřičným rozlišením. Pro vyšší přesnost jsme ladili zpoždění subwooferového kanálu a nakonec jsme zůstali na hodnotě 5,4 milisekund, teprve zde se projevil onen diplomatický zvuk uzavřené ozvučnice. U druhé starší skladby od Deodato – Skyscrapers, jsme museli laborovat s frekvencí výhybky. Prvotních 63Hz se ukázalo jako scestné, pomohlo přidání na strmosti z 12dB/oct na 18dB/oct při dělicí frekvenci 80Hz. Pak vše šlapalo jako na drátkách. Z celkového dojmu jsme usoudili, že starší muzika nedělá tomuto subwooferu žádný sebemenší problém.

Druhé CD, Coolio – Gangstas Paradise vzbuzovalo dojem hip-hopové extáze. Obzvlášť u skladby č. 17 – Get Up Get Down (Additional vocals by Leek Ratt, PS, Ras Kass, Malika, WC & Shorty), kde u doznívání efektového basu bylo slyšet něco tak sofistikovaného, až jsme se začali bát o zadní okno. Tato muzika nás ale celkově nenaplňuje a tak jsme přešli CD Moses Mayes – Second Ring. Už při první skladbě Intrafusion bylo znát, že basa tvrdí muziku. Basa si s „kopákem“ (basový buben), který je naladěn trochu výše, sedla jak nejlépe uměla. U druhé skladby Tell Me se pobrukování basovky změnilo v hudební zážitek. Zavřeli jsme oči, otočili s volume doprava a vychutnávali rytmus. Skvělé a přesné – tak to má být – když si měkké i tvrdé basy najdou společnou cestu bez jakéhokoli vzájemného rušení až k posluchači.

Znáte Propellerheads a jejich album Decksandrumsan­drockandroll? Ve své době hodně moderní až nezvyklé. Jednoho času naše velmi oblíbená a tím pádem i hodně naposlouchaná. Jde o modernější spíše elektronickou muziku, prošpikovanou prvky snad ze všech ostatních žánrů. Těšili jsme se na skladbu č. 10 – On Her Majesty's Secret Service – taková, dalo by se říct jedna ze skladeb vhodná pro ozvučení filmu á-la James Bond. Ze začátku je obsah víceméně proložen vysokými basy syntetizátoru, které nás utvrdily v tom, že zadní plato a potažmo celá konstrukce Superbu není tak kvalitní, jako bychom si přáli. Rozrezonované celé auto bylo toho svědkem.

Hifistický příběh ale začíná od času 5:20, kdy nastává bez blahořečení „peklo na zemi“. Slyšeli jsme už mnoho sestav, včetně kultovních, obsahující rádia McIntosh, zesilovače Audison všech provedení nebo dnes již legendárního subwooferu Infinity Beta TEN, který na začátku tohoto století převálcoval všechny účastníky jednoho „sound quality“ srazu v Polsku.

To co jsme ale slyšeli, nebo lépe řečeno cítili, bylo novým zážitkem. Mnohokrát jsme tuto skladbu, v právě tento inkriminovaný čas slyšeli, s pocitem, že se odněkud berou infrazvukové složky, které dělají lehký a příjemný podtext v této tiché pasáži. Pokud si pánové z Propellerheads mysleli, že tento zvuk bude určen jen pro vyvolené, šeredně se zmýlili. Nejenže Ultimo tento zvuk přehrálo jak se patří bez zkreslení, ale zároveň jej podalo s takovou razancí, až bylo cítit, jak se tento zvuk nedostává přímou čarou do uší, ale „plazí“ se po podlaze a jde spíše cítit celým tělem, než aby jej bylo slyšet.

Jelikož se nám zdálo, že i přes výborné kvality Ultima je pro tento reproduktor elektroniky škoda, sáhli jsme po dvou albech, které jsou vzhledem k jejich stáří nadupané jen a pouze analogovými nástroji. Supertramp – Breakfast In America – tak na toto album jsme se těšili, jelikož i od dalších kolegů máme potvrzeno, že je výborně nahráno. Zde jsme museli Ultimo ještě malinko utlumit na hlasitosti, abychom dorovnali zvukový projev se středobasy. Zde vše znělo tak, jak si režie nahrávacího studia přála. Do uší se dostával velice příjemný zvuk brumlání staré basové kytary, který Ultimu vyloženě sedl. U tohoto alba jsme si dovolili hodnotit přednes známkou 8 z 10. Jeden bod zbyl pro možná někde existující lepší subwoofer a druhý bod jsme raději nechali pro „strýčka příhodu“. Hudební projev se nám zdál fantastický, ale každý hifisticky zaměřený posluchač ví jednu pravdu, a to, že vždy to může být lepší. Další, také starší CD Talking Heads – The Best Of nám vylepšilo již tak dobrou náladu. U první skladby 01 – Psycho Killer bylo slyšet, kdo vévodí v autě. Nebyli jsme to my, ani šestiválec pod kapotou, ale „pan Ultimo“. Basa tvrdí muziku – nejsme schopni výstižnějšího a kratšího komentáře.

Kdo z vás zná CD UpClose Volume 11 – Boston reference CD, a první jazzovou skladbu od Diane Schurr, musí uznat, že asi v polovině skladby se basista a saxofonista utrhl od zbytku hudebního tělesa. Zde jsme naladili výhybku na nejvyšší strmost 24dB/oct – spíš ze zvědavosti. A děly se, dámy a pánové neskutečné věci. Tato živá a skvěle snímaná nahrávka dokazuje, že muzika je hlavně o tom, že její poslech musí posluchače bavit. A my jsme se bavili jak jsme se nejlépe uměli. Tuto skladbu jsme si pouštěli několikrát a vychutnávali si živý koncert s pravda hodně vysokou intenzitou hladiny zvuku, ale ten nám přinesl takový zážitek, jako bychom právě na tomto již dávno nahraném koncertu byli doopravdy.

Resumé testu subwooferu Morel Ultimo SC 12 – 4 ohm

Po poslechu a společné diskuzi jsme nemohli v našich vzpomínkách najít vhodného kandidáta. V uzavřené ozvučnici se Ultimo cítí jako ryba ve vodě a posluchači přinese stejný pocit při poslechu jakéhokoliv žánru při jakékoliv hlasitosti. Doménou tohoto subwooferu není jen jeho přesnost, rychlost a dokonalý zvukový přednes, ale hlavně je to schopnost, že tento reproduktor umí zahrát i potichu. I při nízkých hlasitostech víte, že máte v autě kvalitní část aparatury. Ale abychom jenom nechválili, je tu pár důležitých ale, bez kterých se neobejdete.

Subwoofer je velice náročný na zesilovač. Ne na jeho výkon, ale na kvalitu. V tomto případě je nutná dobrá kontrola, kvůli slabšímu magnetickému systému. Dále je třeba Ultimo adekvátně spárovat s přiměřeně stejně kvalitními středobasy, jinak se celkový dojem trochu zkazí. Ultimo umí zahrát velice dobře i vyšší basové frekvence a tak může velice jednoduše konkurovat v hraní lacinějším středobasům, kterým dá najevo, kdo tady umí hrát.

Tento subwoofer je určen do kvalitních audio aparatur s náročným a hlavně znalým posluchačem. Veškeré nastavení: strmost výhybky, dělicí frekvence i zpoždění výstupu byť o pár milisekund vám dá Ultimo znát. Opakem je ale pak skoro dokonalý zvuk basové složky, kterou si zamilujete a jen velice těžce se budete s tímto reproduktorem loučit nebo hledat rovnocenného kandidáta.

Závěrem této recenze si neodpustíme tvrzení, že pro testování ostatních subwooferů jsme našli řešení ve formě referenčního reproduktoru, který bude dobrým měřítkem pro srovnání ostatních, byť také kvalitních výrobků ostatních výrobců.

Plusy a mínusy:

  • + Dokonalý zvukový projev v uzavřené ozvučnici
  • + Slyšitelný při všech intenzitách vybuzení
  • + Zvolen jako referenční
  • – Náročnější na kontrolu zesilovače
  • – Neznáme žádné jiné mínus, neexistuje